Není lehké psát
o pocitech. Totiž není ani lehké si pocity uvědomovat. Pocity jsou tu
s námi, my o nich víme nebo nevíme, my si je snažíme vyložit, zařadit je
do té „nejužitnější“ kategorie, zobecnit je pro další možné použití, zase
s nimi pracovat při setkání s těžko uchopitelnými situacemi. Snažíme se
pocity skrývat a přehlížet, potlačovat a ponižovat v naději, že jsme to snad
my, kdo tu žije, a ne právě naše pocity.
Pojďme
si tedy na chvilku několik pocitů znovu prožít, pojďme si ukázat, že naše
pocity jsme vlastně my sami. Pocity popsané v této sbírce pro většinu
z vás nebudou nové, jen se k nim společně vrátíme. Možná jsme je
někdy přehlédli nebo potlačili.
Je to hra
s ohněm, ale ta hra za to určitě stojí.
Pocitová
báseň (impresivum) je malá sonda, malé, trochu zprohýbané zrcadlo. To
důležité není v těch několika verších, to důležité je v
jejich odrazu, který tyto verše v nás vyvolají. Dobře, když ho
poznáme jako starou a zapomenutou vzpomínku, dobře, když ho získáme jako mladou
a svěží inspiraci.
Chápejte,
prosím, toto jako upřímné pozvání na procházku pocity. Trasa je lehká až
středně náročná, nepodceňujte ale poctivé vybavení - otevřené oči a dobré boty.
Je možná více špatně vybavených turistů než nepříznivé poezie.
Uvidíme se
cestou ...
M.R.